Historie Malechovic

Katastrální vymezení

Ves tato náležela ke Kosti a jen dvě drobné chalupy její slušely k statku rovenskému. Ve věku 16. bylo v gruntovních knihách jako zvláštní ves vedeno v patrnosti Zahorsko. To o sto let později splývá v jedno, dílem s Malou Lhotou, dílem s Malechovicemi. Někdy se i pouhé samoty počítají za osady zvláštní. Např. samota na Zadním Rovném u Malechovic nebo i Žďánek u Malechovic. Žďánek býval dříve gruntem v Zahorsku.

V době Netolických se staly Malechovice spolu s Malou Lhotou součástí rychty rovenské (kolem r. 1744).

Malechovice patřily mezi nejmenší vsi panství kosteckého. Obhospodařovali 143 korců polí arey, 114 korců polí osevu, 1,5 lánu (r. 1684); na 1 lán náleželo 95 korců arey a 75 korců osevu.

Vysvětlivky: korec – staročeská plošná míra, 112 litra = 0,2877 ha.

Daně a robota

Všichni poddaní byli povinni vrchnosti dávkami, a to jednak peněžitými, jednak naturálními. Peněžité záležely z ročního "ouroku", placeného ve dvou lhůtách: na jaře o sv. Jiří a na podzim o sv. Havlu. Naturální byly dávky ovsa, zvané "osepním ovsem", dávky slepic, vajec a kuřat. "Ourok" není nic jiného než roční činže neboli plat dědičného nájmu z usedlosti, náležitý vrchnímu vlastníku gruntu. Platili jej všichni obyvatelé bez výjimky. Ourok byl v zásadě nezměnitelný. Rozdíly byly v dávkách naturálních.

Malechovice patřily nejen k nejmenším, ale i nejchudším vsím panství. Bylo to dáno horší kvalitou půdy, která si vynutila vyšší poměr mezi korcem osevu a polí proti ostatním vsím. Katastr již tehdy kvalitu půdy rozlišoval (v 17. stol. jsme měli jen 2 orná pole 1. jakosti, 14 polí 2. třídy a 97 polí 3. třídy) a podle toho také stanovil míru povinných dávek.

Malechovští nemuseli odváděti osepní oves, slepice a vejce, byli zbaveni povinnosti roboty ženné a shonné (povinnost stavěti honce k lovům), byli však nuceni prát a stříhati ovce.

Slavní rodáci a chalupáři

Novák Jan Bedřich (27. 11. 1872 Orlík – 29. 10. 1933 Praha)
ředitel Zemského archivu v Praze.

Vystudoval gymnasium v Praze, pak byl zapsán na FF UK, kde studoval historii. Vzdělání si doplnil ve Vídni i na dalších studijních cestách. Od r. 1900 působil v pražském Zemském archivu a pracoval zvláště na edici Monumenta Vaticana. Od r. 1904 byl členem České akademie věd a umění, od r. 1907 Královské české společnosti nauk. V r. 1916 se stal ředitelem Zemského archivu, mj. se zasloužil o vybudování jeho samostatné budovy v Praze-Dejvicích. V letech 1929–1933 zastával funkci generálního tajemníka České akademie věd a umění. Po celý život dojížděl na rodovou chalupu na Žďánek u Malechovic, kde v pomníku s plaketou od J. Sejnosty je uložen jeho popel (pomník odhalen 2. 6. 1935).

Dílo: Rudolf II. a jeho pád (Praha 1935); Sněmy české XV. (Praha 1911–1929) aj..

Novák Jan Bohumil (8. 8. 1834 Malechovice – 19. 4. 1891 Praha)
filosof, pedagog.

Vystudoval jičínské gymnasium (maturita 1856) a FF UK. Za studií hrával ochotnické divadlo se soboteckými studenty. Působil jako vychovatel princů Karla a Bedřicha Schwarzenbergu na Orlíku.

Novák Josef (10. 6. 1846 Malechovice – 16. 9. 1917 Hradec Králové)
středoškolský profesor, botanik.

Gymnasium studoval v Mladé Boleslavi a v Jičíně (maturita 1867), na FF UK absolvoval studium přírodních věd, pak byl vychovatelem u Clam-Martiniců. V mládí hrával v Sobotce ochotnické divadlo a cvičil v Sokole. Učit začal v letech 1873–1874 na gymnasiu v Třebíči, potom v Německém Brodě. Roku 1886 se stal okresním školním inspektorem v Jičíně a v roce 1897 ředitelem učitelského ústavu v Hradci Králové.

Dílo: Lišejníky okolí německobrodského.

Novák Mirko (3. 10. 1901 Praha – 16. 9. 1981 Praha)
estetik, universitní profesor.

Vystudoval gymnasium v Praze na Královských Vinohradech (maturita 1920) a FF UK, pak studoval v cizině. Po návratu pracoval v Universitní knihovně a v Československé komisi pro kulturní spolupráci v Praze. V letech 1932–1939 přednášel estetiku na Komenského universitě v Bratislavě, pak do roku 1953 působil na Masarykově universitě v Brně a nakonec byl professorem estetiky na Universitě Karlově v Praze do r. 1970. Po celý život zajížděl na rodovou chalupu na Žďánek u Malechovic, několikrát v Sobotce přednášel a na soboteckém hřbitově je pohřben.

Dílo: Hodnoty a dějiny; Od skutečnosti k umění (1965); Česká estetika (1941); Být národem (1969) aj.

P. S. Pozor – rodí se osobnosti nové!