Odhalení pamětní destičky Dušana Palla na knihobutce v Libošovicích

15.11.2025

15. listopadu jsme se sešli na hřbitově u kostela sv. Prokopa v Libošovicích, abychom odhalili pamětní destičku Dušana Pally, našeho rodáka. Destička je umístěna na krásné knihobudce, ve velmi hezkém prostředí upraveného starého hřbitova, za což děkujeme Vítkovi Svobodovi.

Dušan Pala: PROSTOTA

Jsme někdy sami
jsme hořká zem
tvá ruka a moje
jsou dvě koroptví křídla

Popelavý chléb
a lůžko z pryčen
na trávě pasem stádo
a oheň zrcadlí se v nebi

A naše verše jsou jen chléb
snad trochu vody
a nic víc


(báseň z rukopisu)

Dušan Pala narodil se v neděli 25. května 1924 ve staré škole v Libošovicích u Sobotky, kde byl jeho dědeček z matčiny strany, František Válek, řídícím učitelem. Otec František Pala (1887–1964) byl v té době profesor na dívčím gymnáziu v Jičíně. Dušan se narodil po smrti čtyřletého bratříčka a zůstal jedináčkem. Do jeho deseti let žila rodina v Libošovicích a v Železnici, obecnou školu vychodil Pala v Jičíně. V roce 1934 se rodina přestěhovala z Jičína do Prahy, kde Pala přešel z páté třídy obecné školy na gymnázium (nejprve Benešovo a od kvinty ve Slovenské ulici). Studoval skvěle kromě tělesné výchovy, jeho maturitní vysvědčení mělo deset výborných a jednu uspokojivou, a to právě z tělocviku. Od dětství miloval kreslení a malování, v septimě začal psát verše a "podlehl literatuře".

Na počátku kvarty přišel rok 1938 a mnichovské události, které zásadně ovlivnily Palovo přemýšlení a psaní. Dospívání během války ho poznamenalo skepsí a beznadějí, navíc se začaly projevovat první příznaky jeho bipolární poruchy. Po maturitě v roce 1943 se přihlásil Dušan Pala na grafickou školu, kam byl přijat, ovšem vzhledem k ročníku narození byl totálně nasazen na práci do továrny do pražských Vinohrad. Zde v roce 1944 utrpěl těžký úraz levé ruky, ležel tři měsíce v nemocnici a po propuštění byl prohlášen za invalidu. V tomto stavu přišlo osvobození roku 1945, Pala se přihlásil na Univerzitu Karlovu a stal se členem akčního výboru filozofů, spoluredaktorem časopisu Student, kde byl čilým publicistou. Studoval češtinu a filozofii, zimní semestr 1945 nastoupil, ale 15. listopadu 1945 ve svých jednadvaceti spáchal sebevraždu v důsledku táhlé deprese.

V jeho pozůstalosti byla připravená k vydání sbírka veršů Krev a popel (vyšla v roce 1946), dále množství nových a nikdy nevydaných básní, rukopisné romány Propast, Velký pátek a Hrbáč Krauskopf, a zejména ceněná, posmrtně vydaná kniha povídek Stromy a kameny (vydáno 1947 a v reedici v roce 2013). Vzhledem k uznání jeho textů ze strany literární kritiky (mimo jiné Václava Černého) coby originálního českého existencialismu je dnes Dušan Pala vyzdvihován jako předčasně zemřelý výrazný autorský talent, byť ne tak známý jako Jiří Orten nebo další, generačně mu blízcí autoři, kteří vyrůstali během druhé světové války. 

Mgr. Michal Jareš, Ph.D. Ústav pro českou literaturu AV (nar. 19. 11. 1973) literární historik, lexikograf, editor a básník

Alenka Pospíšilová